KJ

Mužské a ženské vidění

Zatímco muž, lovec, musel být schopen někde na horizontu spatřit svou kořist, a jeho vidění je tedy spíše tunelové, vidění ženy, která sbírala borůvky nebo jahody kolem jeskyně, je spíše prostorové a schopné vidět detaily. Proto také dívky a ženy rády šijí a navlékají korálky atd. Pokud tedy muž stojí zmateně před ledničkou a volá na vás, že to máslo tam není, a žena vstane a jedním pohybem máslo vytáhne s vítězným komentářem „A co je tohle?“, není tak docela spravedlivá. Muž to máslo, na rozdíl od jelena na horizontu, prostě nevidí. Takže, když se před první důležitou schůzkou se svým partnerem žena líčí a dává pozor na každou řasu, když vylaďuje všechno oblečení do stejného odstínu, nebo když jí upadne knoflíček na halence – a ona zmateně a zoufale pobíhá a snaží se knoflíček přišít – muži je to jedno.

On ten knoflíček nevidí. On ženu vidí jako celek a je hormonálně a emočně tak nadšen a popleten, že si nějakých detailů nebo vyladění oblečení nebo dokonalého líčení vůbec nevšimne. Muž by se nikdy neměl pokoušet ženě zalhat, protože ženský zrak a mozek je specializovaný na ta nejmenší hnutí i těch nejmenších mimických svalů obličeje, a žena okamžitě pozná, jestli muž mluví pravdu nebo zatlouká. Muž na ženě spíše ocení, když přijde včas, než to, že přišla pozdě, protože si přišívala knoflíček. Je to totiž muž, který musel vždy umět své činnosti (např. jak a kudy nadběhnout jelenovi) načasovat.

Muži vymysleli rozdělení dne na hodiny a posléze i hodinky. Žena má docela jiné vnímání času než muž (borůvky a jahody rostou všude kolem a budou tam i zítra, zatímco jelen může utéct), což je také způsobeno tím, že její mozek má o 30 % více propojení mezi levou a pravou mozkovou hemisférou.

Když žena mluví, odpočívá. To muž nikdy nemůže pochopit, protože mluví jen, když předává informaci nebo instrukci (na lovu musí mlčet). Zásadním nedorozuměním je pak zklamání ženy, která od muže, jenž přišel z práce (rozumějte: z lovu jelena), očekává, že si s ní bude povídat. Jenže muž po lovu jelena statisíce let nejprve odpočíval: mlčel. A jen tak koukal na hvězdy nebo do ohně. Dnes je to ale stejné: když muž „uloví jelena“ a přijde domů, odpočívá. A kouká do bedny (tedy na televizi) nebo do novin. Teprve když si takto odpočine, je ochoten a schopen nějaké konverzace se svou ženou. Není v tom nic, co by dělal naschvál, a neznamená to, že by svou ženu snad neměl rád nebo že by nebyl dost citlivý.

Dalším problémem jsou společné nákupy. Mužský způsob nákupů, tedy lovení jelenů a další kořisti, je již miliony let spíše přímý a zaměřený na jednoho jediného jelena. Když tedy žena svého muže nutí, aby s ní poletoval (z jeho pohledu bezcílně a chaoticky) od obchodu k obchodu, mučí ho.

Buď ho má nechat doma s dětmi a nakoupit si sama, nebo mu dát seznam co a jak má koupit. On si v duchu udělá trasu a systematicky všechno nakoupí. Pokud na něho ale žena volá z kuchyně, že má koupit ještě prášek do pečiva a papírové utěrky, když on se zrovna dívá na fotbal v televizi a má na klíně rozevřené noviny, přinese šroubovák.

Ženy se při konverzaci s kamarádkou rozeběhne (na obrazovce při funkční magnetické rezonanci rozsvítí) v obou mozkových hemisférách. A ženy také umí to, čeho muži za žádných okolností schopni nejsou – poslouchat a zároveň mluvit. Muži, vědci, nechápou, jak to, že dvě tři ženy mluví jedna přes druhou a rozumějí si. Muž buď mluví, nebo naslouchá. Proto, když chce žena muži sdělit, co má ještě koupit, musí se ujistit, že skutečně slyší.

Muž se zato umí lépe orientovat v prostoru (musel umět rychle vyhodnotit, kudy si nadběhne jelenovi a jak se pak po mnohahodinovém lovu vrátit do své jeskyně) než žena. Ale pokud zabloudí, nikdy se nezeptá na cestu. Muž také daleko lépe vidí v šeru nebo v noci. Proto by každý instruktor v autoškole měl umět ženám řidičkám tolerovat, když nedokážou zacouvat a zaparkovat, zvláště večer nebo v noci. Ženy nevědí, kde jim končí boky, natož karoserie automobilu.

Mozek muže je evolucí naprogramován na obliny. Proto například současná, již delší dobu panující móda bokových kalhot, porodnosti právě neprospívá. Bokovky totiž vizuálně přeruší oblast boků a všechno kouzlo ženy je rázem to tam (a odhalený pupík a opasek až skoro u ochlupení na tom nic nezmění). Právě tak panující móda hubených modelek naprosto nevyhovuje mužskému oku. Muž podvědomě vnímá poměr mezi křivkou boků a útlým pasem, protože mu to naznačuje, jestli mu ta která žena bude schopná porodit zdravé děti. Žena by si měla uvědomit, že je celkem zbytečné hodiny se šlechtit a pečlivě oblékat a trápit se kvůli tomu – muž ženu vždy a za každých okolností vidí nejraději nahou.

Autor: Vlastimil Marek (Hudebník, publicista, terapeut, lektor a spisovatel)